Gobi – uprostřed velbloudího stáda
Napsal(a) Kuba Němec   
[14.04.2009]

Jak se kluk z Česka dostane do čela velbloudího stáda uprostřed mongolské Gobi

Dopředu můžu prozradit, že úplně náhodou…

Jednoho sobotního dopoledne jsem se rozhodl nepouštět počítač a pracovat, ale vyrazil jsem na výlet.Po několika hodinách pohodové procházky jsem konečně v dálce před sebou uviděl nějaký pohyb. Poznáte to i na vzdálenost několika kilometrů velice snadno – kolem aut se víří obrovský kužel prachu. Čím víc jsem se přibližoval ke vzdáleným lidem, tím jasnější bylo, že konečně snad budu mít štěstí a uvidím stádo koní, možná i jiných zvířat, které už hledám několik týdnů. A skutečně byli tam i velbloudi a hodně!!!

Nomádská rodina ženoucí svá, na místní poměry velká, stáda dobytka (koní, krav, koz a ovcí, i velbloudů) do nového obydlí, tedy do místa, kde už si v předstihu postavili svou jurtu.

A k mému velkému štěstí akorát v době, kdy jsme se míjeli celá výprava zastavila, aby se honáci posilnili čajem s mlékem. Jak je mongolskou tradicí a zvědavostí dáno, byl jsem pozván na čaj a nějakou tu sladkost i já. A začala konverzace… Jestli jste četli i předcházející články, tak určitě víte, že já mongolština jsou dvě neslučitelné věci. A pokud se mě chcete zeptat, jestli se ještě nic v této záležitosti nezměnilo… Nezměnilo. Takže jsem svým hostitelům ukázal své kartičky, které jsou mými věrnými kamarádkami a jsou stále u mě ať se hnu kamkoliv. Moji hostitelé se dozvěděli to nejdůležitější o mně, já něco málo o nich. Debata se však stočila na mé schopnosti jezdit na velbloudu. Ptali se ale s takovou samozřejmostí, jako by snad každý člověk na té naši planetě už od narození jezdil na velbloudu . Ne, odpověděl jsem k velkému překvapení a posměšku všech. Abych napravil svou pošramocenou reputaci, snažil jsem se sdělit, že ale na koni jsem párkrát seděl (děkuji Evině, že mě na ty koně aspoň vytáhla, protože tehdy jsem ještě nevěděl, jak se mi to bude v životě hodit a hodiny v koňském sedle zatvrzele odmítal J ). Jenže jízda na koni je pro Mongoly opravdu samozřejmostí a nikdo se tedy nad mým sdělením nepozastavil ani neocenil. Nastala druhá etapa našeho diskutování, ve které mi jeden z honáků ukazoval, že má zraněnou nohu a že nemůže jezdit, politoval jsem ho, ale stále nechápal…

Až to konečně přišlo… Otázka: „A nechceš si to na tom velbloudu zkusit?“ Při pohledu do výšin velbloudího sedla jsem chvíli ve vlastním pudu sebezáchovy odmítal, ale pak má zvědavost spolu s úžasnou přesvědčivostí mých hostitelů udělala své a já naléhání podlehl.

I přes to, že bylo obrovské horko, mě hostitel nabádal, ať si na sebe vezmu bundu a batoh ať si nechám v autě – no zdálo se mi to divné, ale přeci jen oni to znají ne, tak proč je raději neposlechnout… Jak jsem dosedl do sedla a velbloud se mnou zvedl ze země, auto nastratovalo a já své věci viděla až za bezmála čtyři hodiny, které jsem bez přestávky strávil mezi dvěma hrby mongolského velblouda.

Ze začátku to nyblo zrovna snadné. Velbloud velmi rychle vycítil, že na něm sedí začátečník a rozhodl se, že si udělá den volna. Po každých pár metrech jízdy pod mým přímým velením se zasekl a začal se pást (netuším čeho, já viděl jen písek – možná to prostě dělal jen tak, aby mě naštval). A o každou takovou zastávku jsem usilovněji vyhlížel auto, které mě mohlo vysvobodit, ale nebylo.

Každou takovou neplánovanou zastávku přijel bleskurychle vyřešit některý z jiných pastevců, chytil velblouda za udidlo a rozběhl ho, což ještě zdůraznil zvučnou ránou provazem přes velbloudí zadek. Ani to ale pro mě nebylo nejšťastnější řešení, protože velbloud, když se rozběhne, dokáže prý vyvinout až sedmdesáti kilometrovou rychlost. Místní velbloudi mají však proti našim koním minimálně dvě obrovské výhody – mají dva hrby, takže člověk jen tak nevypadne a udidlo mají v nose, takže jsou na to velmi citliví a člověk ho tedy až na výjimky snadno zastaví.

Asi po hodině jízdy když mi bylo opakovaně vysvětleno, jak na to a hlavně, že důležité je mlátit a mlátit (důležitá není bolest, kterou by to mohlo velbloudovi způsobovat, protože pochybuji, že takové šimrání by přes svou tlustou kůži vůbec pocítil, důležitý je švih, který slyší). Nakonec padly mé morální zábrany o mlácení zvířat a já začal konečně zvíře ovládat. Rozběhl se, kdy jsem chtěl, zatočil – dokonce i na správnou stranu a zastavit – to nebyl problém od začátku.

Když jsme se přiblížili na okraj městečka bylo potřeba, aby jeden jezdec jel před celým stádem a to ho pak následuje, aby přední zvířata nezahla do nějaké uličky a honáci je pak nemuseli lovit třeba na hlavním náměstí. Na pozici před jezdce jsem byl vybrán já, přeci jen ostatní měli větší zkušenosti, jak vyhánět krávy ze soukromých zahrad a tak…

Jak jsem zjistil, i pro místní Mongoly je vždy obrovským zážitkem, když nomádi ženou velbloudí stádo, protože většinu roku s nimi tráví někde v hloubi stepi a velbloud i zde je přeci jen něco víc, než ostatní zvířectvo… O to větší bylo však překvapení, když v čele velbloudího stáda – byl Evropan – lidé se smáli a hlasitě mě povzbuzovali a to i přes a nebo právě pro mojí pro zkušené oči místních značnou neschopnost…

Pomalu jsme se začali přibližovat k mnou tušenému a obávanému bodu – koleje. Železniční koleje jsou tu totiž oplocené po celé délce a jen místy jsou úzké ohražené přechody pro zvířata. I tam jsme měli nasoukat celé naše obrovské stádo. Já stále ještě v čele stáda jsem se zastavil před koridorem a otočil se na ostatní jezdce – usilovně pokyvovali jeď, jeď. Poslechl jsem. Jako první šli na řadu velbloudi všichni chlapci, kteří si hráli někde v okolí přiběhly pastevcům na pomoc a kamínky velbloudy popoháněly kupředu. Když na kolejích byl poslední velbloud v dálce se objevil vlak. Stále ještě bylo dost času, takže honáci byli v klidu. Jediný, komu s blížícím se vlakem narůstaly obavy jsem byl já. Během toho, co se všichni snažili protlačit koridorem velbloudí stádo, se ostatní dobytek rozutekl po okolních kopečcích a jakmile všichni velbloudi byli za v bezpečí – jezdci – ale opravdu všichni až na mě – se rozjeli sehnat dobytek dohromady. Vlaky jsou tu dlouhé, někdy mají i více než 150 vagónů a v blízkosti města projíždějí opravdu pomalu. Já si tedy díky jednomu takovému vlaku mohl prožit nezapomenutelný zážitek pocitu odpovědnosti za celé to velbloudí stádo. Které se i mně začalo rozschromaždovat po okolí. Asi někde v hloubi ale opravdu v hloubi duše dříme pastevecký duch, který se v té chvíli probudil a mně se podařilo nejen celé třicetihlavé stádo velbloudů a jejich mláďat udržet pohromadě ale dokonce se mi podařilo celé stádo rozhýbat a snad i tím správným směrem. K jurtě už to naštěstí nebylo daleko, za chvíli nás dojeli ostatní se zbytkem stáda (zas tak vysoká naše velbloudí rychlost přesunu nebyla) a společně jsme všechen dobytek propustili v blízkosti jurty. Už stačilo jen pochytat všechna mláďata a už téměř za tmy je nacpat do narychlo sbité ohrady, ty větší pak uvázat.

Nyní už všechny honáky, řidiče aut i jejich ženy a děti no a taky mě čekala zasloužená večeře a horký čaj s mlékem. Kupodivu mi ve velbloudím sedle nevyhládlo natolik, abych si na večeři skutečně pochutnal. A tak jsem si vzpomněl na radu, kterou mi někdo, už ani nevím kdo dal – „Hlavně se nedívej, co je v misce, koukej na ostatní co jí, dávej to do pusy a rovnou polikej.“ Řídil jsem se touto radou a pečlivě dbal na to, aby v misce aspoň trochu zůstalo, abych nedostal přidáno
…Při už opravdu pozdním odchodu jsem rozdal nějaké pohlednice s českými městy a také ty s koňmi a slíbil, že se u nich v jurtě ještě někdy objevím. Už zbývalo jen roztlačit malý náklaďáček, kterým mě unaveného, ale s úžasnými zážitky odvezli do Sajnšandu – mého provizorního domova.

No kdybyste se chtěli zeptat, jaké to bylo, dnes je úterý a stále mě bolí zadek, nohy i ruce…
Ve fotogalerii si můžete prohlédnout fotky z mého velbloudího příběhu.

K.


Komentáře (1)
1. 20-05-2009 10:38
Ctu to uz podruhy, ale stejne jsem z toho porad u vytrzeni! :o)) Tohle jsou naprosto neuveritelne zazitky... !
Přidal Mart'a (Host)


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( [14.04.2009] )